Zpátky na stromy 2 - Sázíme
Jestli jsem si někdy přál mít kontakt na spolehlivého věštce, bylo to právě ve chvíli kdy jsem chtěl zasadit strom.
Strom je neuvěřitelná bytost. Z malého semínka vyroste rostlina s úžasnými vlastnosti, ať už co se týká každodenního fungování, nebo odolnosti vůči dlouhodobým rozmarům počasí, zvířat, hub, nebo jiných rostlin. Na první pohled jistě upoutají svojí velikostí. I u mrňavé pětimetrové jabloně musíme zaklonit hlavu abychom viděli na vršek koruny, ale u nás rostoucí druhy běžně dosahují desítek metrů. Nejvyšší druhy jako smrk a jedle celkem běžně dosahují výšky 50 metrů. S tím se samozřejmě pojí i odpovídající objem kořenů, kmene a koruny. No a aby to strom dotáhl tak vysoko, potřebuje nejen obrovské množství vody a živin, ale také prostor a čas.
Právě prostor a čas hrají ve vysazení stromu zásadní roli. Žijí desítky až stovky let a po celou tu dobu se jejich „těla“ a nároky na prostor mění. A to velmi pozvolna. My lidé jsme mnohem dynamičtější a podívat se na otázku času z pohledu stromu není snadné. Schválně se zeptejte lidí v okolí, kde se vidí za deset či dvacet let. Nejeden člověk to odbyte větou, že bude rád když to doklepe do pátku…
Odhadnout proto kam zasadit strom aby za pár let nepřekážel, může být někdy velkým oříškem. Naštěstí existuje jednoduchá poučka: Vždy si místo vyberte tak, jako by jste sázeli vzrostlý strom. To je sice hezké, ale neřekne to nic o vlivech okolí. Sázet stromy na volné ploše výběhu je s použitím poučky jednoduché, ale co když potřebujete více stínu nad stájí či kolem jízdárny? Zde už je potřeba přemýšlet do budoucna a rozmyslet si, zda příliš velké stromy za pár let nebudou odírat střechu větvemi, nebo nezamezí přistavění dalších boxů. Se vzrostlým stromem už těžko pohnete z místa. Potřebu prostoru můžete naštěstí ovlivnit i výběrem druhu dřeviny, viz první díl této trilogie.
Podobné je to také s keři, kde je ovšem časový horizont mnohem menší. Nicméně jejich rozpínavost nelze brát na lehkou váhu. Například když budujete živý plot mezi pastvinami, je potřeba dát rostlinám dostatečný odstup od vodičů. Řada z vás jistě namítne, že tak vzniká pás nevyužité půdy, který se musí akorát sekat. Souhlasím. Ale vzít to jednou za čas křoviňákem mi přijde jednodušší, než keře nasázet hned k ohradě a pak řešit ohradník zarůstající větvemi. Nejen že takto zarostlý ohradník je těžké opět z objetí větviček vyrvat, ale ořezem ztratíte pracně získaný stín a čeká vás další práce s novým sázením.
Výše jsem napsal, že strom k růstu potřebuje také vodu a živiny. S tím úzce souvisí podmínky místa, kde se rozhodnete strom vysadit. Jiné druhy zvolíme na vlhkých místech, jako je odvodňovací příkop na pastvině, a další na suché kamenitopísčité půdě. O tom kde jaký druh prosperuje si můžete zjistit víc na internetu, prostým pozorováním, nebo poradou se zkušeným arboristou. Radu můžete dostat i v zahradnictví při nákupu mladých stromků. Apropo, když jsme u toho nákupu… Je dobré brát stromky ze zahradnictví či školek, které je vypěstovaly v podmínkách blízkých těm u vás doma. Jedná se zejména o nadmořskou výšku a s tím se pojící sluneční dny a klimatické podmínky. Strom se od mládí připravuje na svoji dlouhou cestu životem a odmala si také zvyká na klima ve kterém roste, což je základ budoucí prosperity. Evoluce ho ještě nenaučila, že může přijít člověk a odvézt ho úplně jinam. Proto sazenice jabloní vychované ve sluncem zalité školce na jižní Moravě vám v podhůří Beskyd či větrných Žďárských vrších moc štěstí zřejmě nepřinesou…
Když se vše sejde jak má, výsledkem práce je nově zasazený stromek. Postup sázení má také svá pravidla a postup, ale to zde nebudeme rozebírat. Zmíním se o specifiku vysazování kolem koňských stájí a výběhů. Kůň je býložravec, tedy žere rostliny, a strom je rostlina.
Touto jednoduchou rovnicí se dostáváme k faktu, že budoucí stromové velikány musíme v dosahu koní patřičně ochránit. Existují různé komerční pásy a oplůtky na ochranu stromků, ale většina je jich moc úzká a chrání jen kmínek. To obstojí u zajíců, možná tak srnek, ale vysoký kůň má zálusk na vrchní lístky a při této úrovni „ochrany“ na ně bez potíží dosáhne. Řešit se to dá vytvořením větší plochy zatlučením vyšších kůlů kolem stromku, kolem kterých se natáhne pletivo. Případně se podobným způsobem použijí na bok postavené a k sobě sešroubované palety. Tyto metody však z mého pohledu poněkud nahrávají koňské náklonosti k různým úrazům.
Nabízí se řešení obehnat stromy ohradníkem. Proč ne. Ale v tom případě doporučuji napojit je na ohradu, aby byly pod napětím. Ostrůvek nově vysazených stromků uprostřed výběhu obehnaný ohradníkem bez napětí není trvalé řešení, ale spíš dočaska. Koně jsou hračičkové a na zkoumání mají většinou dost času. Zejména u hříbat a valachů nepochybuji, že dřív nebo později přijdou na absenci proudu v oplůtku a může začít rozborka. Na ochraně výsadby proto záleží stejně, jako na výsadbě samotné.
Teď už máme strom nejen zasazený, ale i dostatečně chráněný. A když se tak dívám na výhled počasí do budoucna, zbývá asi jediné. Zalívat, zalívat, zalívat.
